Zatím se jedná o běžný druh (i když ne tak běžný jako například rozely). Stejně jako u ostatních papoušků se jeho stavy snižují v důsledku odlesňování a ničení životního prostředí. Zatím však změny nejsou natolik dramatické, aby byl důvod zařadit tento druh na Červenou listinu ohrožených živočichů, kterou zveřejňuje Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN).
Jedná se o velmi klidné až flegmatické ptáky a tomu odpovídá i hlasový projev – uslyšíte je jen málokdy. Obyčejně projevují nějakou aktivitu ráno a k večeru, když se šeří.Pokud je něco vyruší nebo se leknou, ozývají se nepříjemným hrubým krákáním, to však trvá vždy jen chvíli. Častěji lze slyšet zvuk, který mně osobně připomíná skřípání špatně namazaného kolečka – tím papoušci doprovázejí například létání, námluvy nebo zkrátka jakékoliv pohybové aktivity či vzruchy. Je-li sameček vzrušený, ať už při spatření domnělého soka a konkurenta, nebo při předvádění se před samičkou, píská – jako na flétnu.
Tento druh obývá tropické pralesy na východním pobřeží Austrálie, zvláště často bývá ke spatření v některých částech Modrých hor (Blue Mountains) – pohoří asi 100 km západně od Sydney. Krajina Modrých hor je zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO díky rozsáhlé, převážně zalesněné oblasti pískovcové náhorní plošiny. Vyskytují se zde vzácné druhy eukalyptů.
V posledních letech došlo k hojnému rozšíření těchto ptáků mezi chovateli a poněkud o ně opadl zájem. Zároveň se však objevila řada mutací, které jim do budoucna zajistí zájem a oblibu.Nejčastěji se chová mutace žlutá (správně dilute), existuje také modrá, pravděpodobně spíše parblue (česky – modrý pastel). Pravidelně se objevují ptáci strakatí a v ČR máme také ptáky oranžové. Existují i lutino, skořicoví, šedozelení, melanističtí (jejich peří je téměř černé).
Jako u všech papoušků, i zde platí, že základem úspěchu je sestavit dobrý chovný pár. Domnívám se, že to není až tak složité, pokud jsme trpěliví a začneme s mladými ptáky, nejlépe letos odchovanými. Doporučuji nechat u ptáků odborně zjistit pohlaví (endoskopie/DNA), pak už stačí jen čekat. Většina papoušků královských začne hnízdit až ve třech letech věku, kdy jsou již kompletně vybarveni. Samičky někdy snáší vajíčka již ve dvou letech (zvláště mají-li staršího samce), ale obyčejně taková snůška není oplozená nebo se nepodaří mladé odchovat.Na hnízdní budku nejsou nároční – máme-li dobrý pár, který chce hnízdit, zahnízdí v čemkoliv, a když budku nemají, klidně i na zemi. Hnízdění na zemi ostatně pro tyto ptáky není až tak výjimečné – podle pozorování se to děje i ve volné přírodě, protože jsou to již poměrně velcí papoušci a ne vždy se jim podaří najít dostatečně velikou dutinu ve stromě. Můj chovný pár také jednou úspěšně vyvedl mladé na zemi, protože se jim nabídnutá budka zřejmě nelíbila a jednalo se o jejich první hnízdění. V takovém případě je ale vhodné, aby ptáci měli na zemi jisté soukromí – v mém případě pomohl vysloužilý vánoční stromek, pod kterým si vyhrabali důlek a snesli vejce.Velikost a materiál na výrobu budky není tak podstatný, orientačně by měla mít základnu asi 40 × 40 cm, výšku 80–100 cm a vletový otvor o průměru 10 cm. Vzhledem k velikosti budky je vhodné dovnitř umístit nějaký žebříček, po kterém ptáci budou vylézat – stačí pruh pletiva nebo členitá větvička. Jako materiál poslouží obyčejná prkna nebo např. OSB desky. Kmenová budka je sice hezká, ale v tomto případě zbytečná, navíc se s ní špatně manipuluje a dá se špatně čistit.Stejně jako u jiných australanů bychom měli ptáky na hnízdění připravit a správně krmit. Přes zimu méně pestře a zhruba v únoru potravu výrazně obohatit o ovoce, zeleninu a začít podávat bílkovinná krmiva (vaječnou směs) a klíčené zrní, abychom ptáky vybudili k toku a páření.Králováci hnízdí poměrně pozdě, obvykle v květnu až červnu, zvláště je-li to jejich první hnízdění. Tok je podobný jako u jiných australanů – sameček hlasitě píská, bouchá zobákem do bidla, prudce se mu smršťují zorničky, roztahuje křídla a ocas a mává jimi ze strany na stranu. Při prvním hnízdění mého páru mě velmi zarazila jedna věc – předtím než samička snese vejce, sameček ji velmi intenzivně prohání po voliéře, seká po ní zobákem a celkově se k ní chová velice nehezky. To trvá dost dlouho, třeba měsíc až dva, až se může zdát, že spolu pár neharmonizuje a bude třeba jednoho z partnerů vyměnit. A ve chvíli, kdy už nám téměř dochází se samcem trpělivost, dojde k dramatické změně a ptáci se konečně začnou krmit a pářit. Pak už je vše v nejlepším pořádku. Ostatně zajímavé je, že s pářením ptáci nedělají žádné velké tajnosti a často ho lze sledovat několikrát v průběhu celého dne.Hnízdění probíhá podobně jako u jiných australských papoušků. Samička snáší nejčastěji 4–6 vajíček (při první snůšce méně), na kterých sama sedí asi 21 dní. Pouze jednou až dvakrát za den se chodí vyprázdnit, samec ji na hnízdě krmí. Jakmile se vylíhnou mláďata, prvních asi 10 dní je samička neopouští a krmí je výhradně ona, samec pouze předává potravu samičce. Později se již samice v budce nezdržuje trvale a mladé pak už krmí oba rodiče. Kroužkujeme poměrně pozdě kroužkem 7,5 mm, asi ve 14 dnech – mladým rostou nožky pomaleji, než jsme zvyklí u menších papoušků. Kroužkování i kontroly hnízda snáší tito papoušci dobře, samice obvykle ani neuletí, když otevřeme budku, a pokud ano, tak se ihned zase vrací zpátky. S opuštěním hnízda mladí ptáci nespěchají a opouští je, až když jsou opravdu vyvinutí, a dokonce i ocasní pera jsou z větší části dorostlá – obvykle asi v 6 týdnech věku. Po vylétnutí nejsou tak přehnaně lekaví, jako známe např. u rozel a neofém. Naopak rozvážně sedí na větvi a vše zvědavě pozorují svýma velkýma černýma očima. V té době je samice přestává krmit a zbytek péče je víceméně na samečkovi. Mláďata velmi brzy začínají ochutnávat pevnou stravu, přesto ještě nejméně měsíc potřebují dokrmovat rodiči. Nutno poznamenat, že mláďata často zneužívají situace, a byla jsem svědkem toho, že i půlroční mláďata po samci žebrala a chtěla krmit – tehdy už to ale jen zkouší a většinou jim není vyhověno.Po odchovu mladých staří ptáci začínají pelichat a ztrácí zájem o další hnízdění. Mladé ptáky můžeme proto ponechat s rodiči až do dalšího roku, dokud nenastane další chovná sezona, nepronásledují je.
created with
WordPress Theme Generator .
