Papoušek královský

Královák

Zatím se jedná o běžný druh (i když ne tak běžný jako například rozely). Stejně jako u ostatních papoušků se jeho stavy snižují v důsledku odlesňování a ničení životního prostředí. Zatím však změny nejsou natolik dramatické, aby byl důvod zařadit tento druh na Červenou listinu ohrožených živočichů, kterou zveřejňuje Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN).

Krmení a potrava

Papoušek královský se v přírodě vyskytuje hlavně v pralesích – na rozdíl od jiných australských papoušků, kteří se vyskytují v suché buši, a proto se spokojí především se suchým zrním. Naopak v pralese se nachází hojnost různého ovoce a zelených výhonků, které králováci milují. Dokonce jsem četla, že papoušci rodu Alisterus představují jakýsi přechodný rod mezi zrnožravými australskými papoušky a lorii, kteří se živi výhradně nektarem, pylem a ovocem.V každém případě králováci pestrou stravu milují a ochutnají doslova vše, co jim nabídneme, a to hned. V tomto ohledu překonali dokonce i velmi zvídavé a věčně hladové latamy.Základem je samozřejmě kvalitní směs zrnin, která by rozhodně neměla být tvořena převážně slunečnicí, jak to někteří chovatelé praktikují. Základem jako u jiných australských papoušků je proso, lesknice, oves. Mně a mým ptákům vyhovují směsi Deli Nature, pro královské používám směs č. 68 (bez slunečnice) nebo č. 69, kde již slunečnice je. U směsi č. 68 se mi líbí velmi pestré složení menších druhů zrnin. Slunečnici pak přimíchávám podle potřeby, méně v létě, trochu více v zimě jako zdroj energie, nebo v době hnízdění.Trochu diskutabilní může být podávání naklíčeného zrní. Vzhledem k tomu, že v horkém letním počasí se může rychle kazit a způsobovat zdravotní problémy, v posledních několika letech jsem ho přestala podávat. Přesto se to papoušků nijak negativně nedotklo, spolehlivě hnízdí a odchovávají mladé i na suchém zrní.Samozřejmě důležité je v době odchovu podávat vaječnou směs. Stejně jako u klíčeného zrní nedoporučuji podávat tu domácí s vařeným vejcem, může se kazit. Já používám výhradně kupovanou smíchanou se strouhanou mrkví. Velmi dobrá je buď suchá směs Quiko, nebo vlhčená s medem od firmy Witte Molen, obojí mají ptáci velmi rádi. V době odchovu mladých ji nestačím do voliéry nosit, často misku doplňuji i 3× denně.Jak už bylo řečeno, u královských je velmi důležitá hojnost ovoce i zeleniny. Ochutnají prakticky vše, co jim nabídneme. Vhodné je podávat ovoce sezonní, což trochu šetří naši peněženku, a ptáci mají v průběhu roku trochu změnu. V zimě je samozřejmě základ jablko a mrkev, mají rádi i zelené saláty, brokolici a různé tropické ovoce, hlavně pomeranč, banán, hrozny, granátové jablko nebo třeba sušené fíky. Fantazii se meze nekladou a králováci jistě alespoň ochutnají. Jen pozor na avokádo, pro ptáky je smrtelně jedovaté. Lepší je to v létě, tehdy je výběr opravdu široký a výhodu má ten, kdo má vlastní zahrádku – vhod přijde veškeré letní ovoce: broskve, meruňky, třešně, švestky, velmi milují melouny vodní i cukrové a samozřejmě veškeré bobuloviny: jahody, maliny, ostružiny, rybíz, rakytník… Na podzim nastávají pro ptáky hotové hody, tehdy totiž dozrávají různé divoce rostoucí plody: ve velkém lze krmit jeřabiny, hloh, šípky, bezinky. Velmi oblíbená jsou také různá semena z přírody, hlavně velké stvoly lebedy, pelyňku, šťovíku a vratiče poskytují ptákům dlouhé hodiny zábavy. Tyto velké rostliny lze snadno strčit do kyblíku s vodou, kde vydrží několik dní v čerstvém stavu.Větší kusy ovoce, jako např. jablko, pomeranč, broskve, meloun, je lepší napichovat na větve – ptáci si sami ukusují, více se zabaví a méně ovocem plýtvají, než když dostanou směs nadrobno nakrájených kousků do misky.Z klasického zeleného krmení lze jmenovat například ptačinec žabinec, pampelišku, salát, špenát, kokošku pastuší tobolku, jitrocel, ježatku kuří nohu a různé klasy travin. Zelené krmení je také ve velké oblibě. U mláďat v hnízdě je díky neopeřené a téměř průsvitné pokožce krásně vidět, jak mnoho zeleného krmiva je obsaženo v jejich volátkách.Zapomenout nesmíme ani na různé větve k okusu. Králováci milují čerstvé pupeny, listy, květy i kůru. Pokud větve ve voliéře nechám déle, začas z nich sloupají dokonce i tu kůru. Dávám vše, co roste okolo našeho domu – nejčastěji vrbu, břízu, lípu, ovocné stromy, smrk, borovici, výhodou je dávat po Vánocích vysloužilý vánoční stromeček. Máte-li dostatečně velkou zahradu, je dobré v nějakém odlehlém koutě zasadit rychle rostoucí dřeviny, hlavně vrbu a lísku, pak máte zdroj čerstvých větví a bidélek stále po ruce. Velmi oblíbené jsou celé větve s plody – například jeřabiny, bezinky nebo třešně a špendlíky. Zdá se mi, že když si ptáci mohou plody sami otrhávat, chutnají jim více, než když je dostanou naservírované v misce.Podle různých zdrojů v literatuře tito papoušci v přírodě konzumují také nektar a pyl z květů. S tím jsem ale u svých ptáků štěstí neměla, přestože byli chováni spolu s latamy, kteří denně dostávali kaši pro lorie. Králováci ji však nebrali. To bylo snad to jediné, co ani neochutnali :-)Samozřejmostí by měl být zdroj minerálů ve formě gritu, vaječných skořápek a sépiové kosti. Těmto papouškům však možná obvyklé zdroje nedostačují. Když můj chovný pár poprvé hnízdil, samička první vajíčko snesla bez skořápky, seděla na bidle načepýřená a bez zájmu. Teprve rychlý zásah veterináře – injekce vápníku do prsního svalu – samičku opět postavil na nohy a další vejce již snesla v pořádku a se skořápkou. Od té doby to nepodceňuji a celoročně přidávám vápníkový preparát do pitné vody, podobné potíže se již neopakovaly.

přírodní
ptáci

Mutace žlutá

nejvýcerozšířená mutace

Mutace

V posledních letech došlo k hojnému rozšíření těchto ptáků mezi chovateli a poněkud o ně opadl zájem. Zároveň se však objevila řada mutací, které jim do budoucna zajistí zájem a oblibu.Nejčastěji se chová mutace žlutá (správně dilute), existuje také modrá, pravděpodobně spíše parblue (česky – modrý pastel). Pravidelně se objevují ptáci strakatí a v ČR máme také ptáky oranžové. Existují i lutino, skořicoví, šedozelení, melanističtí (jejich peří je téměř černé).

Hnízdění

Jako u všech papoušků, i zde platí, že základem úspěchu je sestavit dobrý chovný pár. Domnívám se, že to není až tak složité, pokud jsme trpěliví a začneme s mladými ptáky, nejlépe letos odchovanými. Doporučuji nechat u ptáků odborně zjistit pohlaví (endoskopie/DNA), pak už stačí jen čekat. Většina papoušků královských začne hnízdit až ve třech letech věku, kdy jsou již kompletně vybarveni. Samičky někdy snáší vajíčka již ve dvou letech (zvláště mají-li staršího samce), ale obyčejně taková snůška není oplozená nebo se nepodaří mladé odchovat.Na hnízdní budku nejsou nároční – máme-li dobrý pár, který chce hnízdit, zahnízdí v čemkoliv, a když budku nemají, klidně i na zemi. Hnízdění na zemi ostatně pro tyto ptáky není až tak výjimečné – podle pozorování se to děje i ve volné přírodě, protože jsou to již poměrně velcí papoušci a ne vždy se jim podaří najít dostatečně velikou dutinu ve stromě. Můj chovný pár také jednou úspěšně vyvedl mladé na zemi, protože se jim nabídnutá budka zřejmě nelíbila a jednalo se o jejich první hnízdění. V takovém případě je ale vhodné, aby ptáci měli na zemi jisté soukromí – v mém případě pomohl vysloužilý vánoční stromek, pod kterým si vyhrabali důlek a snesli vejce.Velikost a materiál na výrobu budky není tak podstatný, orientačně by měla mít základnu asi 40 × 40 cm, výšku 80–100 cm a vletový otvor o průměru 10 cm. Vzhledem k velikosti budky je vhodné dovnitř umístit nějaký žebříček, po kterém ptáci budou vylézat – stačí pruh pletiva nebo členitá větvička. Jako materiál poslouží obyčejná prkna nebo např. OSB desky. Kmenová budka je sice hezká, ale v tomto případě zbytečná, navíc se s ní špatně manipuluje a dá se špatně čistit.Stejně jako u jiných australanů bychom měli ptáky na hnízdění připravit a správně krmit. Přes zimu méně pestře a zhruba v únoru potravu výrazně obohatit o ovoce, zeleninu a začít podávat bílkovinná krmiva (vaječnou směs) a klíčené zrní, abychom ptáky vybudili k toku a páření.Králováci hnízdí poměrně pozdě, obvykle v květnu až červnu, zvláště je-li to jejich první hnízdění. Tok je podobný jako u jiných australanů – sameček hlasitě píská, bouchá zobákem do bidla, prudce se mu smršťují zorničky, roztahuje křídla a ocas a mává jimi ze strany na stranu. Při prvním hnízdění mého páru mě velmi zarazila jedna věc – předtím než samička snese vejce, sameček ji velmi intenzivně prohání po voliéře, seká po ní zobákem a celkově se k ní chová velice nehezky. To trvá dost dlouho, třeba měsíc až dva, až se může zdát, že spolu pár neharmonizuje a bude třeba jednoho z partnerů vyměnit. A ve chvíli, kdy už nám téměř dochází se samcem trpělivost, dojde k dramatické změně a ptáci se konečně začnou krmit a pářit. Pak už je vše v nejlepším pořádku. Ostatně zajímavé je, že s pářením ptáci nedělají žádné velké tajnosti a často ho lze sledovat několikrát v průběhu celého dne.Hnízdění probíhá podobně jako u jiných australských papoušků. Samička snáší nejčastěji 4–6 vajíček (při první snůšce méně), na kterých sama sedí asi 21 dní. Pouze jednou až dvakrát za den se chodí vyprázdnit, samec ji na hnízdě krmí. Jakmile se vylíhnou mláďata, prvních asi 10 dní je samička neopouští a krmí je výhradně ona, samec pouze předává potravu samičce. Později se již samice v budce nezdržuje trvale a mladé pak už krmí oba rodiče. Kroužkujeme poměrně pozdě kroužkem 7,5 mm, asi ve 14 dnech – mladým rostou nožky pomaleji, než jsme zvyklí u menších papoušků. Kroužkování i kontroly hnízda snáší tito papoušci dobře, samice obvykle ani neuletí, když otevřeme budku, a pokud ano, tak se ihned zase vrací zpátky. S opuštěním hnízda mladí ptáci nespěchají a opouští je, až když jsou opravdu vyvinutí, a dokonce i ocasní pera jsou z větší části dorostlá – obvykle asi v 6 týdnech věku. Po vylétnutí nejsou tak přehnaně lekaví, jako známe např. u rozel a neofém. Naopak rozvážně sedí na větvi a vše zvědavě pozorují svýma velkýma černýma očima. V té době je samice přestává krmit a zbytek péče je víceméně na samečkovi. Mláďata velmi brzy začínají ochutnávat pevnou stravu, přesto ještě nejméně měsíc potřebují dokrmovat rodiči. Nutno poznamenat, že mláďata často zneužívají situace, a byla jsem svědkem toho, že i půlroční mláďata po samci žebrala a chtěla krmit – tehdy už to ale jen zkouší a většinou jim není vyhověno.Po odchovu mladých staří ptáci začínají pelichat a ztrácí zájem o další hnízdění. Mladé ptáky můžeme proto ponechat s rodiči až do dalšího roku, dokud nenastane další chovná sezona, nepronásledují je.

Denní činnost

Papoušci královští jsou velmi příjemní obyvatelé voliér. Nejsou vysloveně energičtí a neposední jako třeba andulky, na druhou stranu také nemají tendenci celý den jen prosedět na bidle. Jejich aktivita je přímo úměrná tomu, kolik jim dáme prostoru a nových podnětů k prozkoumání a zábavě. Pokud je budeme stále něčím zaměstnávat, budou aktivní. Naopak musí-li trávit život jen ve vybetonované voliéře s dvěma bidly na opačných koncích, pravděpodobně prosedí celé dny bez hnutí na bidle.Nejvděčnější zábavou jsou určitě větve na okus, nejlépe i s květy či plody. Králováci docela rádi svůj zobák používají, a když dlouhodobě nedostávají větve k okusu, mohou se z nudy pustit i do dřevěných částí voliéry. Hodně času také tráví na zemi, kde s oblibou hledají potravu. Milují různé zelené krmivo, květy, semena a klasy trav, které jen tak rozhodíme po zemi a papoušci pak dlouhé hodiny tráví jejich obíráním.Nikdy jsem tyto ptáky neviděla se koupat, zato milují sprchování – ať už v dešti, nebo když na ně pustíme sprchu z hadice. Tehdy se pověsí na strop voliéry, často i hlavou dolů, roztáhnou křídla a ocas a načepýří peří, aby voda zatékala pod ně. Po skončení sprchování ještě nadšeně prolézají mokrými větvemi a listy.Jsou to ptáci klidní a „rozumní“. Dokonce i ve voliéře je možné je trochu ochočit, a to i tak, že berou potravu z ruky.